THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keďže album od BAL-SAGOTH je zrejme ešte v nedohľadne, už samotný názov počinu TURISAS prezrádza štýl, v ktorom sa kapela pohybuje. Osobne mi veľmi nesedí, ak kapela v textoch, alebo v názve spomína slovo metal... príde mi to trocha naivné. Nuž, ale pozrime sa na tento album bližšie. Revolúcia tentokrát nečaká.
Podstatou škatuľky „Battle Metal“ je nesporne pompa, istý majestát, sila... dôraz na mytologický podtext a oslavu hrdinských činov. Predchádzajúca veta môže znieť naivne, ale ak sa tento koncept spracuje dobre, tak môže priniesť veľmi zaujímavú porciu kvalitnej hudby, ako to napríklad dokázali už spomínaní BAL-SAGOTH, hlavne svojou staršou tvorbou. To ale o TURISAS povedať nemôžem, prečo?
Pretože aj keď sa kapela vehementne snaží o dosiahnutie čo najväčšej pompy a hudobnej sily, jej snaha zlyháva prinajmenšom v niekoľkých oblastiach. V prvom rade tu platí staré známe, že menej je niekedy viac. V podstate celý album je postavený na klávesoch, ktoré sú nosným pilierom melódií, atmosfér a vôbec najvýraznejším prvkom valcujúcim všetko ostatné. Dá sa však povedať, že aj najlepším, aj keď častokrát sa jedná o veľmi naivné „jednoprstovky“. Patrná je tiež snaha o hymnickosť a zakomponovanie aj pseudo folkových elementov. Tu môže veľmi úsmevne vyznieva časť skladby „The Land Of Hope And Glory“, kde refrén tvorí „zborové" vyspevovanie „la-la-la-laj-la-la-laj-laj“, čo môže privodiť niektorým jedincom zástavu dýchania, srdcový infarkt, alebo záchvat smiechu. Ako som už spomenul, mimo kláves sú ostatné nástroje značne utopené, či už kompozične, alebo zvukovo. Gitary melú stále tie isté kilá, ktoré dokážu veľmi rýchlo omrzieť. Vokál nie je ani príliš drsný, ani výrazný, proste klasický chraplák, občas vybiehajúci do melodickejších kričaných polôh. Vokály sú samozrejme spestrené nutnými zbormi v snahe o čo najväčší pátos. Atmosféru sa snažia TURISAS vyčariť hlavne úsekmi bez gitár, len užitím dominantných kláves a výraznejšej basgitary, alebo rôznymi ambienciami. To sa im aj celkom darí a práve tieto časti patria k tomu najlepšiemu, čo pre mňa vôbec nahrávka ponúka (to je napríklad úvod „One More“, alebo časti skladby „The Messenger“, príjemné klávesové motívy v „Midnight Sunrise“). Vôbec asi mojou najobľúbenejšou a najpodarenejšou skladbou je „Midnight Sunrise“ s dobre zaranžovanými vokálmi a užitím (zrejme samplu) harmoniky chvíľami až s nádychom FINTROLL (podobný a ďaleko primitívnejší nádych má i „Sahti Vaari“).
Aby som tu len zbytočne nekopal do mŕtveho koňa, tak „Battle Metal“ má svoje silnejšie momenty a zaujímavé časti (zopár), žiaľ nevýraznejší zvuk, jednoduché gitary a vôbec všetky ostatné nevýrazné prvky z neho robia len treťotriednu kópiu slávnejších BAL-SAGOTH. Zaprisahaní priaznivci Angličanov, by si týmto albumom mohli skrátiť čakanie na ich novinku, ale len na vlastné riziko.
TURISAS mi prídu ako druhotriedna kópia BAL-SAGOTH. Dominantné klávesy, potopený zvyšok... snaha o majestátnosť, pompu a hymnickosť, ktorá robí BAL-SAGOTH silnými, je tu značne nedotiahnutá. Snáď nabudúce...
4 / 10
Warlord Nygard
- vokál
Jussi Wickstrom
- gitary
Tude Lehtonen
- bicie
Antti Ventola
- klávesy
Georg Laakso
- gitary
1. Vicoriae And Triumphi Dominus
2. As Torches Rise
3. Battle Metal
4. The Land Of Hope And Glory
5. The Messenger
6. One More
7. Midnight Sunrise
8. Among Ancestors
9. Sahti-Waari
10. Prologue of Rexi Regi Rebellis
11. Katuman Kaiku
The Varangian Way (2007)
Battle Metal (2004)
The Heart Of Turisas (Demo) (2001)
Taiston Tie - The Battle Path (Demo) (1998)
Podle názvu i úvodní fanfáry jsem si troufal odhadnout, že v případě TURISAS půjde o další "Finální kondom" v klávesových aranžích ala EUROPE před 20 lety, drsným mužským zpěvem a textech pro všechny bojovníky světa u-nité-d. A je to vskutku tak. Řemeslně skvěle odvedený, zpočátku i bavící, přesto s ubíhajícím časem čím dál nudnější styl, kterému od jisté doby v redakci nikdo neřekne jinak, než Votan metal. Housličky tklivě pláčí, muž odříkává bojové litanie, sbory sborují nejsborovitěji jak jen to jde. Říkáte si, že to má slušné melodie, inu proč ne, proč vlastně ne? Tak jo: "Battle Metal" - to je hlína...
Překrásně "tydlikací" metal, koncentrující v sobě bojovnost a válečnickou pompu snoubící se se zdravou agresivitou. Podobnost s BAL-SAGOTH víc než zřejmá. Přesto mi to ani za mák nevadí a snažení kapely se mi moc líbí. Ani po formální stránce nelze kapele nic moc vytknout. Zvuk je perfektní aranže taktéž. Z hlediska hudebního intelektu to sice není žádný zázrak, ale mě to prostě baví.
Neuvěřitelně sedlácká a stupidní kopírka battle mágů BAL SAGOTH. Trapné, nařvané, utroubené, hloupě kýčovité, sem tam odpudivě chytlavé. Typicky "heroicko-blbečkovský" metal pro návštěvníky fit center se zálibou v bitevním patosu nebo zakomplexované čtenáře fantasy literatury se skoliózou páteře a papundeklovým mečem v panelákovém pokojíku... Ale jinak je to docela dobrý, vždyť to vydali Kentuřín médija.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.